Časté dotazy

Je zapotřebí pohlídat si, aby u betonu zbytková vlhkost nepřekročila 2%. V případě, že je v podlaze zabudováno topení, nesmí zbytková vlhkost překročit 1,8%. U anhydritového potěru vlhkost nesmí překročit 0,5 %, případně 0,3 % s podlahovým topením. Vlhkost vždy pro orientaci měříme hrotovým vlhkoměrem či mnohem přesnějším CM přístrojem. Zkoušku vlhkosti můžete rovněž provést tak, že zakryjete část betonu nebo stěrky igelitem. Po odstranění igelitu by nemělo být zakryté místo tmavší. Obvykle platí pravidlo, že každý 1 cm vrstvy betonu schne jeden týden.

Pokud jde o plovoucí podlahy a parkety, nerovnost v žádném případě nesmí překročit 2 mm na 2 m. Pokud pokládáme povlakové krytiny, musíme znovu provést přestěrkování samonivelační stěrkou, aby byla zajištěna absolutní hladkost povrchu.

Jde o podíl vody obsažený v jednotce vzduchu. Každé roční období s sebou nese i jinou vlhkost vzduchu. Nejnižší hodnotu vlhkosti naměříme v zimě v bytech, v nichž se topí, nejvyšší hodnotu naměříme v létě. Při pokládce podlahových krytin je ideální vlhkost vzduchu mezi 45% až 65%, jinak hrozí, že se podlaha začne různými způsoby deformovat.

Ten největší rozdíl spočívá v konstrukci podlahových lamel a rovněž také v použitých materiálech. Laminátovou podlahu tvoří nosná deska z HDF (dřevovláknitá deska vyrobená z dřevěných vláken lepených pryskyřicí za vysokého tlaku a teploty), která je ze spodní strany tvořena protitahovou vrstvou. Z vrchní strany je obvykle tvořena imitací kresby dřeva, jež je překryta průhlednou nášlapnou vrstvou. Naopak dřevěné podlahy tvoří dvě až tři vrstvy křižně slepeného konstrukčního dřeva a také různě silná dýha dřeviny s povrchovou úpravou, která představuje viditelnou nášlapnou vrstvu. Hlavními přednostmi dřevěné podlahy jsou pocit tepla, dlouhá životnost a v případě silnějších desek také možnost renovace podlahy. Rovněž slouží jako výborná izolace hluku a je minimálně hořlavá. Na druhou stranu ale vyžaduje vyšší nároky na údržbu. Laminátové podlahy se naopak udržují velmi snadno, jsou odolné vůči oděru a UV záření a rovněž jsou schopné odvádět teplo a tlak do okolí. Jsou však ale mnohem hlučnější než dřevěné podlahy a také mají kratší životnost, obvykle dvacet pět let.

Samozřejmě dá, dokonce jde o nejlepší variantu připevnění plovoucí podlahy. Hlavní výhodou je tichá chůze po celoplošně přilepené plovoucí podlaze, neboť při chůzi nedochází k obvyklému `klapání`, a rovněž se pod nohama podlaha nehýbe, na rozdíl od klasické plovoucí podlahy. V případě podlahového topení se lepením zlepší prostup tepla skrz celou podlahu. Rovněž ji lze v případě nutnosti přebrousit a přelakovat. Jedinou nevýhodou může být to, že ji takto přilepenou nelze rozebrat, pokud by bylo nutné vyměnit poškozené lamely. Pro někoho může být nevýhodou taktéž cena lepidel.

Záleží především na tom, jak moc je podlaha zatěžována, tedy používána. Zaměřte se zejména na to, zdali je podlaha umístěna v blízkosti vchodů z venku nebo zdali je ve vyšším podlaží nebo na to, jestli je zašpiněna suchými nečistotami či mokrými. Čisticí zóny slouží k tomu, aby většina nečistot včetně vody nebyly zaneseny na podlahu, čímž ušetříte značnou část nákladů na údržbu podlahy. Pokud o podlahu pečujete pravidelně, nejlépe každý den, běžnými čisticími prostředky na podlahy výrazně zvýšíte její životnost. Je však zapotřebí dávat si pozor na to, abyste nepoužívali příliš agresivní nebo nevhodné čisticí prostředky.

Jde o to, že jednotlivé podlahové dílce, lamely, se nelepí k podkladu jako parkety, ale spojují se pomocí zámku (pero, drážka, zámek). Podlaha proto může dilatovat, to v praxi znamená, že se rozšiřuje nebo smršťuje v závislosti na teplotě a vzdušné vlhkosti. Mezi dílci nejsou žádné spáry, tak jako například u prkenných podlah nebo po položení nedostatečně vyschlých parket. Není to však nijak znatelný pohyb, v mnoha případech jde jen o několik milimetrů. Výhodou plovoucích podlah je ovšem to, že jsou už zcela připravené k pokládce a není potřeba je při pokládce brousit ani lakovat. Díky tomu nevznikne žádný hluk ani prach.

Odolnost podlahy proti oděru je dána zejména odolností vrchní, tedy laminátové či melaminové vrstvy. Jednotlivé zátěžové třídy rozdělujeme dle použití podlah v bytových prostorách (ten je označen piktogramem zobrazující domeček a první číslicí číselného označení je 2), v komerčních prostorách (piktogram zobrazuje dům s kancelářemi a první číslicí označení je 3) a v industriálních prostorách (piktogram zobrazuje továrnu a první číslicí označení je 4). Dále se základní dělení prostor zpřesňuje dle zátěže podlahy na nízkou či příležitostnou zátěž (piktogram zobrazuje jednoho panáčka), střední zátěž (dva panáčci) a vysokou zátěž (tři panáčci). Na základně nového číselného označení odpovídá označení zátěže druhá číslovka, tedy 1- nízká zátěž, 2 – střední zátěž, 3 – vysoká zátěž. Například označení 23 znamená, že je o podlahu v bytovém domě s vysokou zátěží, číslo 32 ukazuje na to, že jde o podlahy v komerčních prostorách se střední zátěží a číslo 41 odkazuje k tomu, že jde o podlahy v industriálních prostorách s nízkou zátěží. Obecně platí, že čím vyšší je zátěžová třída, tím je podlaha odolnější vůči oděru či průrazu.

Rádi vám nabídneme úklidové sady pro tvrdé podlahy, sady na údržbu laminátových podlah nebo sadu pro údržbu dřevěných podlah. Ta hlavní údržba plovoucí podlahy ovšem spočívá v tom, že pravidelně, nejlépe každý den, stíráme podlahu lehce vlhkým mopem, nejlépe takovým, který je zhotovený z mikrovlákna. Pokud chcete použít čistící prostředky, dejte si pozor zejména na ty, které obsahují brusné částice, ty mohou podlahu poškodit. Pro plovoucí podlahy je nejhorší znečištění hrubou nečistotou, například pískem, jehož zrnka jsou silně abrazivní. Naštěstí lze plovoucí podlahy čistit moderními úklidovými roboty. Dnes také plovoucí podlahy vydrží mnohem více než před pár lety. Zámky mívají zastříknuté ochranným voskem proti vlhkosti a bobtnání podlahy, čímž se prodlužuje jejich životnost.

Pouze z části. Ačkoliv je pravda, že podíl prodeje PVC na trhu roste, neboť je stále zdokonalovaná ražba povrchové vrstvy PVC, která už v dnešní době vypadá skoro jako skutečné dřevo nebo dlažba. Těmi nejprodávanějšími výrobci na trhu s PVC jsou Tarkett a Forbo, z českých výrobců je zapotřebí zmínit firmu Fatra a zejména její Thermofix. Hlavní výhodou PVC je odolnost proti poškození vodou, například při vytopení, nebo možnost použít ji i do vlhkých či nevytápěných prostor. Výhodou měkkého PVC je taktéž měkkost došlapu, která snižuje hlučnost při chůzi, a její vyšší teplota (pokud tedy není vytápěna). PVC má však i své nevýhody. Před pokládkou je nutné perfektně připravit podklad. Každá nedokonalost, která se na podkladu vytvoří, se vyrýsuje do povrchu PVC (to se u plovoucích podlah nestane). Dalšími nevýhodami jsou vyšší prořez nebo mnohem menší odolnost vůči poškození například hořící cigaretou. Taktéž dochází k velkým barevným odchylkám u jednotlivých šarží. Ovšem tyto nevýhody částečně minimalizuje například Thermofix od Fatry, ale zase je cenově mnohem vyšší. Přestože si mnoho lidí pořizuje PVC, neboť si myslí, že jde o levnější variantu, ve skutečnosti tomu tak není. Cena PVC je srovnatelná s plovoucími laminátovými podlahami. Je totiž zapotřebí brát v úvahu náklady spojené s nutností vyšší kvality vyrovnání povrchu, s lepením a pořízením lepidla a rovněž vyšší náklady spojené s výrazně větším prořezem. Zohledníme-li tyto skutečnosti, mnohdy cena PVC bývá dokonce vyšší než u laminátových plovoucích podlah.

Seřadíme-li podlahové materiály dle indexu přenosu tepla do prostoru s podlahovým topením, je bezpochyby nejvhodnějším materiálem litá podlaha, která se však v bytové výstavbě příliš často nevyskytuje. Hned za litou podlahovou je dlažba lepená flexibilním lepidlem, následuje lepené marmoleum, neměkčené PVC, měkčené PVC, laminátová podlaha lepená k podkladu, laminátová plovoucí podlaha, dále plovoucí podlaha marmoleum, dřevěná sendvičová podlaha lepená k podkladu, parkety, masiv, dřevěná plovoucí podlaha. Naprosto nevhodnými typy podlahových krytin v kombinaci s podlahovým vytápěním jsou korek a koberec. Je ale také nutné brát v potaz, o jaký typ podlahového topení se jedná. V případě teplovodní podlahovky jde o akumulační typ vytápění, při němž nedochází k velkým skokovým změnám teploty a je tedy možné využít všechny typy podlahových krytin, samozřejmě kromě již zmíněného korku a koberce. Máte-li podlahové elektrické topení ve formě topné rohože či topné fólie, lze výše uvedené vhodné materiály pro podlahové topení použít pouze v případě, disponuje-li topení gradientní spojitou regulací. To v praxi znamená, že při zapnutí podlahového vytápění se topení reguluje a do podlahy se pouští postupně. Náběh proběhne až za několik hodin, čímž nedochází k situaci „zapnuto na plný výkon – zcela vypnuto“. To bývá způsobeno kontaktním termostatem umístěným v podlaze. Pokud dochází ke skokovým změnám teploty, hrozí velké lokální dilatace podlahy. V těch nejhorších případech může dojít k destrukci zámků. To se při pozvolném nárůstu teploty podlahy stát nemůže. Praxe napovídá tomu, že většina systémů elektrického podlahového vytápění není vhodná pro plovoucí podlahy ani pro masiv ani parkety.

Jednoduchou zkouškou – poklepáním na laminát a na dřevo – zjistíte, že laminát je skutečně hlučnější. Ovšem hluk lze částečně eliminovat tím, že se použije dřevovláknitá podkladní izolační vrstva (Adipan, Colotex místo Mirelonu). Další variantou je, že si můžete vybrat kolekci podlah, která disponuje integrovanou spodní tlumicí vrstvou. Většinou jde o 1 mm až 2,5 mm silnou vrstvu z korku či jiného tlumícího materiálu.

Nejčastěji se používají tapetované profilované obvodové lišty vysoké 40 mm a široké 20 mm. Ze zadní strany mají vyfrézovanou drážku pro vedení rozvodů audia či koaxiální kabely. Lišty se nejčastěji připevňují ke zdi napevno vruty či ocelovými hřebíčky. Nikdy je však nepřipevňujte přímo k podlaze. Dražší varianty lišt se nasazují na příchytky. Lišty můžete ukončit koncovkami, v rozích následně použijete vnější či vnitřní plastové rohy. Snadno také můžete lišty doupravit tmelem. V dnešní době se nejčastěji používají obvodové lišty obdélníkového tvaru o rozměrech 18×50 mm.

Pod kolečkové židle je zapotřebí umístit speciální, většinou transparentní fólii či polykarbonátovou podložku. Nebo můžete použít taková kolečková křesla, která disponují označením typu W dle normy EN12529, to znamená, že kolečka jsou vhodná pro tvrdé podlahy.

Voda patří mezi největší nepřítele celého vybavení bytu či domu. Proto se v dnešní době výrobci podlah zaměřují na to, aby vytvářely podlahy čím dál odolnější vůči vodě. Jedině tak si mohou udržet konkurenceschopnost. Podlahy, které se vyráběly ještě před několika málo lety, neměly téměř žádnou schopnost odolat působení vody v drážkách či pod podlahou. Dnes jsou podlahy mnohem dokonalejší, používají se základní HDF desky s vyšší hustotou dřevního vlákna. Tyto desky se naimpregnují a drážky se zastříkají vodoodpudivou impregnací (Aquastop, Aquasafe, Waterproof aj.). Samozřejmě platí, že plovoucí podlahy nejsou v žádném případě určeny do prostor se zvýšenou vlhkostí, tedy do koupelen, k bazénu nebo do exteriérů.

Povrch musí být dokonale vyschlý. Všichni naši podlaháři proto u novostaveb nejprve vždy změří zbytkovou vlhkost betonu. Vlhkost si ovšem můžete změřit i sami tím, že večer před spaním na podlahu položíte igelit čtvercového formátu o minimálních rozměrech 1m x 1m. Následně zatížíte rohy a ráno po probuzení igelit odstraníte. Na jeho spodní straně nesmí být znatelná žádná vlhkost. Pokud je na podkladu patrná vlhkost, lze si zapůjčit vysušovač. Dále je nutné zajistit rovinatost povrchu, která musí odpovídat normě, jež stanovuje, že nerovnost nesmí překročit 2 mm na každé 2 m. To v praxi znamená, že pod dvoumetrovou rovnou lať položenou v navzájem kolmých směrech by v žádném případě neměla jít volně vsunout například zápalka. Při pokládce podlahy je také zapotřebí, aby v místnosti byla teplota alespoň 18 stupňů. Pokud je zapotřebí provést vyrovnání, neboli stěrkování podlahy, svěřte tuto činnost do rukou podlaháře, a nikoliv zedníka. Ušetříte si tím alespoň část finančních nákladů.

Plovoucí podlahy můžete podkládat na jakýkoliv dostatečně rovný povrch, tedy například i na lino, PVC nebo klidně i koberce, pokud se pod nimi nenacházejí nějaké nerovnosti, které koberce vždycky kopírují. Před pokládkou je však nutné strhnout lemovací lišty u lina nebo koberce. V případě, že chcete plovoucí podlahu pokládat na dlaždice, musíte se ujistit, že jsou skutečně rovné, což ale v praxi většinou nebývají.

Laminátová podlaha je mnohem odolnější, uvádí se zhruba čtyřikrát, proti oděru než masiv nebo třívrstvé plovoucí dřevěné podlahy. Navíc jsou laminátové podlahy mnohem levnější a velmi snadno udržovatelné. Dnešní laminátové podlahy jsou navíc po položení od běžného dřeva jen stěží rozeznatelné. Na druhou stranu jsou o něco hlučnější než dřevěné podlahy a také tvrdší a chladnější. Naopak dřevěné podlahy jsou hřejivější, tišší při chůzi a také se dají na rozdíl od laminátu snadno přebrousit. Zároveň jsou ale také dražší. Záleží tedy na tom, zdali si chcete dopřát trochu luxusu v podobě dřeva, nebo raději ušetříte. Pokud potřebujete skutečně odolnou podlahu, doporučujeme zvolit podlahu laminátovou.

Parketové dekory se hodí zejména do menších místností, zhruba do 25m². Místnost dokážou krásně zútulnit. Do místností nad 25 m² doporučujeme použít prkenné dekory, které jsou elegantnější. Kromě prkenných dekorů můžete rovněž použít dekory dvoupásové, které tvoří dvě řady menších prken na lamele. Do opravdu velkých prostor lze použít velmi široká a dlouhá prkna, která mívají i přes dva metry. Ta jsou výrobci nabízena opravdovým fajnšmekrům.

Jistě to možné je. Do spár se snadno přirozenou cestou dostane jakákoliv i hrubší nečistota, například písek. Je ale snadné spáry vyčistit běžným způsobem, buď mopem s mikrovláknem anebo klasickým vysavačem s obvyklým tahem. Právě drážky chrání podlahu před hrubými nečistotami, které by jinak podlahu poškodily. V dnešní době mnoho výrobců nabízí mikrodrážku s hloubkou 1 mm až 1,5 mm, která rozhodně nekazí výsledný design podlahy. Naopak podlahy s takovou drážkou působí mnohem elegantněji a luxusněji, vytvářejí trojrozměrný dojem. Bohužel jsou ale také o něco dražší oproti klasickým podlahám bez drážky. Investice do těchto drážek se ovšem rozhodně vyplatí. I nadprůměrně zatěžovaná podlaha vám vydrží jako nová mnohem delší dobu.

Chcete místnost opticky zvětšit či snad rozšířit? Pokládejte prkna horizontálně. Jestliže položíte prkna na šířku, bude podlaha působit širší, než ve skutečnosti je, a místnost bude zároveň opticky větší. Pokud chcete, aby místnost působila hlubším dojmem, prkna položte vertikálně. Obecně platí, že pokládka ve směru prken či parket místnost opticky prodlouží. Při opačném postupu ji opticky zmenší. Jestliže vám ale nezáleží na optickém zúžení či rozšíření místnosti, základní pravidlo pro pokládku zní, že podlahu pokládáme ve stejném směru, v jakém vede hlavní zdroj světla v místnosti a zároveň ve stejné linii jako nejpoužívanější vstup. Můžete tedy lamely pokládat například kolmo k oknu, čímž se zmenší viditelnost krátkých spojů.

Samozřejmě. Středně světlé dekory snadno pohltí špínu a prach, stejně tak není špína vidět ani na pestrých dekorech. Naopak na hodně světlých a velmi tmavých dekorech se nečistota tak snadno neschová a budete takové povrchy muset uklízet mnohem častěji.

Vhodnou podlahou na podlahové vytápění je taková, o které to tvrdí její certifikovaný výrobce. Záleží na zákazníkovi, jak se domluví s topenářem, který následně topení naprojektuje podle tepelného odporu podlahy. V zásadě je tedy možné říci, že lze použít téměř všechny vícevrstvé podlahy ze dřeva, laminátu, linolea či vinylu, i všechny podlahové krytiny – PVC, vinyl, linoleum včetně masivních dřevěných podlah neboli kantovky.

Stejně jako každá tvrdá podlaha položená plovoucím způsobem je i laminátová podlaha samozřejmě hlučná. Existují ale způsoby, jak míru hlučnosti snížit. K tomuto účelu se používají speciální tlumicí podložky, které se aplikují buď přímým nalepením na konstrukci podlahy ve výrobním závodě, nebo se aplikují položením na podklad. Nejúčinnějším řešením je však celoplošné nalepení anebo kombinace obou způsobů. Obecně je laminátová podlaha hlučnější než podlaha dřevěná.

Hlavní rozdíl spočívá v životnosti podlahy. Vícevrstvé dřevěné podlahy vydrží mnohem déle, což dokazují i dřevěné podlahy v historických objektech, které svou funkci plní celá staletí. Navíc jsou dřevěné podlahy snadno opravitelné. Laminát je sice tvrdší a tudíž odolnější, ovšem jen do chvíle, než se prodře na nosnou HDF desku. Laminát bohužel na rozdíl od dřeva opravit nelze.

Každý zákazník se musí rozhodnout, zdali chce to, co je moderní a designové, nebo zdali chce především něco levného. Obvyklá skladová PVC jsou mnohem levnější než ten nejlevnější vinyl. Samozřejmě tomu také odpovídá i životnost krytiny. Kvalitní homogenní PVC jsou o něco dražší než vinyly, a tak mají i delší životnost. Vinylové podlahy lze zase vyrábět v širokém množství vzorů, které imitují mramor, dřevo, kámen nebo například korek. Na druhou stranu se ale vinylové podlahy mohou časem rozpínat. Je dobré se proto rozhodnout, co od potahové krytiny požadujeme, zdali nám jde o design či dlouhou životnost, nebo chceme především co nejlevnější variantu.

Samozřejmě drážky v laminátových podlahách žádný problém nepředstavují. V případě prkenných vzorů jde spíše o estetickou otázku. Nejdůležitější je ale u drážek to, aby měly stejný povrch jako podlaha a nebyly pouze vyfrézované a nabarvené, protože tak to často bývá a přináší to tím pádem mnoho problémů, například vnik kapaliny do konstrukce podlahy. Z hlediska údržby nepředstavují drážky žádný větší problém. Snadno se vysají vysavačem.

Rozdíl mezi hladkým a strukturovaným povrchem spočívá především v tom, že strukturovaný povrch je na omak mnohem příjemnější. Využijete ho zejména v případě, že rádi chodíte naboso. Navíc je strukturovaná podlaha designovější a elegantnější. Na strukturovaném povrchu jsou také méně patrné nečistoty (zejména použijete-li tento povrch do světlých místností, kde na podlahu dopadá spoustu slunečního světla). Hladký povrch je ale zase pro mnohé zákazníky jednodušší na údržbu, zejména porovnáváme-li hladký povrch s ostrým strukturováním. Ideální volbou tak pro mnohé zákazníky bývá povrch s jemnou strukturou, která je kompromisem k oběma variantám.

V tomto případě vše závisí na klimatických podmínkách v prostředí, do kterého bude dřevěná podlaha pokládána. Třívrstvá podlaha je odolnější a tak také lépe zvládne změnu klimatu bez toho, aniž by se deformovala. Ovšem rozhodně nevydrží všechno. Pokud je klimatickými podmínkami zatížena příliš, dochází ke zborcení konstrukce, která se již v tomto případě nedá opravit. Do běžných domácností je však třívrstvá podlaha ideálním řešením. Parkety do starších domů a činžáků pasují přeci jen o něco více. Masivní podlahy se hodí spíše do reprezentačních prostorů, luxusních vil a interiérů.

Nepočítáme-li kobercové krytiny, nejteplejší variantou je korková podlaha ve formě dlaždic nebo v podobě třívrstvé konstrukce. Dříve se vyráběla jen korková drť, která nebyla nijak zvlášť vzhledná, dnes ale výrobci používají nejmodernější technologie, díky čemuž dokážou vyrobit krásné barevné dýhy všech možných forem a tvarů. Samozřejmě vás rovněž zahřejí i dřevěné podlahy.

Běžné PVC a vinyly vodě odolají, kromě toho si můžete pořídit i voděodolnou laminátovou podlahu. V roce 2014 firma Unilin vyvinula laminátovou podlahu QuickStep Impressive, o kterou je v současnosti obrovský zájem po celé Evropě. Proto si na ni zákazníci počkají zhruba čtyři až šest týdnů.

Samozřejmě. Nejnovější výzkumy poukazují na to, že právě pro alergiky jsou koberce tou nejvhodnější variantou. Navíc je vědecky dokázáno, že v pokoji s koberci je o padesát procent nižší koncentrace jemných prachových částic, než v místnostech, v nichž žádné koberce nejsou a naopak jsou vybaveny laminátovými či dřevěnými podlahami. Ačkoliv se často mluví o tom, že roztoči nacházející se v kobercích mohou způsobit dokonce silné alergické reakce, pravdou je, že v kobercích se téměř žádní roztoči nenacházejí, neboť tu nemají vhodné podmínky pro život. Najdete je totiž hlavně v postelích.

Jde o PVC krytinu, jedná se o heterogenní PVC, který se skládá z nejrůznějších vrstev lišících se od sebe složením či provedením. Podkladní vrstva je pokrytá dekorem, který chrání nášlapná vrstva s polyuretanovou úpravou, jež zajišťuje extrémní odolnost vůči oděrů a také snadnou údržbu.

PVC s filcovou podložkou dodává podlahové krytině mnohem lepší izolační vlastnosti, také chůze po této krytině je mnohem tišší než bez filcu. Rovněž zajišťuje měkkost a komfort při došlapu. Podobně funguje také PVC s pěnovým podkladem, který je v obchodech o něco dostupnější variantou.

Obecně se doporučuje všechny typy podlahy celoplošně lepit nebo jinak fixovat. Tím zabráníte vzniku různých nerovností, boulí nebo zvlňování podlahy. Nikdy ale nepoužívejte lepidla na bázi rozpouštědel. Pokud pokládáte vinylovou podlahu, doporučujeme po jejím nalepení podlahu vždy podrobit procesu válcování.